DVD Slavná letadla Luftwaffe - 2. díl (papierový obal) CO

Junkers Ju-87 B Stuka, Messerchmitt Me-262 Schwalbe (Vlaštovka). Junkers Ju-87 B Stuka Německý hloubkový bombardér Junkers Ju-87 Stuka byl letoun, který byl výsledkem doktríny říšskoněmeckého vojenského letectva Luftwaffe, která při bombardování jak pevných vojenských i civilních cílů, tak vojenských jednotek a obrněných vozidel, upřesňovala přesné a relativně velmi účinné hloubkové bombardování. Junkers Ju-87 vzlétl poprvé v roce 1935, kdy Luftwaffe vyzvala letecké výrobce ke konstrukci střemhlavého bombardéru, který měl nahradit zastaralé Henschely 123. Na počátku II. světové války rozséval tento bombardér hrůzu, zkázu a smrt, všude kde se objevil. Poprvé byl bojově použit při přepadení Polska. Útočil na letiště, vojenské kolony, ničil vojenské objekty, ale také bombardoval polská města, kde využíval navíc psychologického efektu vyjící sirény namontované na příďovém podvozku. Rovněž jeho použití ve válce na Západě, v Holandsku, Belgii a Francii bylo nesmírně účinné. Letoun účinně chráněný stíhacími Messerschmitty ničil přesným bombardováním vojenské i nevojenské cíle. U Luftwaffe a v Německu vůbec, se stal předmětem jakéhosi kultu, kdy spolu s působením nacistické propagandy získal aureolu všeničící univerzální a přesné zbraně. Na počátku německé invaze do Sovětského svazu úspěšně útočil na sovětské vojenské kolony a obrněná vozidla, čímž vyrovnával sovětskou převahu v tancích, jak kvalitativní, tak kvantitativní. Naopak v Bitvě o Británii byly jeho úspěchy minimální. Ačkoliv občas způsoboval značné škody útoky na britské a spojenecké lodi kolem jižního pobřeží Velké Británie, projevila se již jeho zastaralá koncepce, nedostatečné pancéřování, malá rychlost a slabá výzbroj. Junkers prostě nebyl schopen odolat britským Hurricanům a Spifirům, které britské území bránily. Podobně se již příliš neosvědčil při operacích u Kurského oblouku, kde neměl potřebné technické zázemí, které potřeboval k předletové přípravě. Přes problémy, které jeho operační použití přinášelo, přes malou bojovou účinnost, srovnáváme-li jej s bombardéry Spojenců, se stal symbolem zla a zkázy, kterou válka přinesla, byl nejznámějším německým bombardérem a pravděpodobně nejznámějším německým letounem pro civilní obyvatelstvo států, na které Hitlerova Třetí říše zaútočila. Messerchmitt Me-262 Schwalbe (Vlaštovka) Souběžně ve Velké Británii a v Německu probíhal od počátku třicátých let 20. století vývoj proudového motoru vhodného pro pohon letadel. V Německu však byl vývoj poněkud rychlejší, protože němečtí průmyslníci byli méně konzervativní a také proto, že od nástupu Hitlera k moci Německo budovalo nové, moderní ozbrojené síly, které vstřebávaly vše nejlepší, co se v oblasti techniky objevilo. Prvním, kdo se konstrukcí proudového motoru a stavbě proudového letadla v Říši věnoval, byl konstruktér a majitel letecké firmy Heinkel Flugzeugwerke Ernst Heinkel, který využil patentů Hanse von Ohaina. Jeho letoun Heinkel 178 byl první „jet“, který kdy vzlétl a Heinkel He 280 byl první stíhací proudový letoun na světě, v podstatě připravený k výrobě. Ale tím, kdo získal první zakázky Říšského ministerstva letectví na výrobu prototypů a později i sériových letadel nebyl Ernst Heinkel, jehož vztahy s nacisty nebyly nejlepší, ale jeho konkurent Willy Messerschmitt, šéfkonstruktér a majitel stejnojmenné firmy, dodavatel například i nejrozšířenější německé stíhačky Messerschmitt Me (Bf)-109. Me -262 Schwalbe vzlétl poprvé s proudovým motorem teprve 18. července 1942, zatímco první proudový Heinkel již 7. září 1939 a Heinkel He-280, vlastně již hotová stíhačka, 22. září 1940. Výroba Messerschmittu 262 nabíhala teprve od června do listopadu 1943 a první letka vybavený těmito výkonnými stroji, které neměly na obloze konkurenta, byla vytvořena teprve v červenci 1944. Výkony letadla byly skvělé - maximální rychlost 870 km/hod, dostup 11,5 km, dolet přes tisíc kilometrů. Letoun byl dobře vyzbrojen a v rukou zkušeného pilota se stal smrtonosnou zbraní nejen pro bombardéry, ale i pro pístové vrtulové stíhačky Spojenců. Ale na to, aby něco změnil na vzdušné nadvládě spojeneckých, letectev bylo již příliš pozdě. Většina z vyrobených 1430 strojů byla zničena ve vzduchu, nebo na letištích Třetí říše, po pár kusech si vzali spojenci ke zkouškám. Například Britové ke srovnávacím zkouškám s Glosterem Meteor, první britskou proudovou stíhačkou, která byla poprvé nasazena jen o pár dní později, než Me-262, 27. 7. 1944. Dvanáct strojů sloužilo po válce v Československém vojenském letectvu.