DVD Slavná letadla Luftwaffe - 1. díl (papierový obal) CO

Messerchmitt Bf 109, Bf 110, Messerschmitt Me-210 a 410. Messerschmitt Me-109, původně označený jako Messerchmit Bf-109 podle typového označení vzniklého dle původního názvu výrobce Bayerische Flugzeugbau, který se později přejmenoval na Messerschmitt Werke GMbH byl asi nejslavnějším letounem říšskoněmecké Luftwaffe, tedy vojenského letectva Německé říše. Jednalo se o stíhací celokovový jednoplošník moderní koncepce, který na počátku své vojenské kariéry byl jedním z nejlepších stíhacích letadel světa, vedle takových slavných strojů, jakým byl britský Supermarine Spitfire, nebo japonský letoun Mitsubishi Reisen, známý jako Zero. Me-109 byl vyráběn po celou II. světovou válku v řadě továren firmy Messerschmit Werke a vyrobilo se jich téměř 34000 kusů. I po válce sloužil v mnoha vojenských letectev včetně Československého vojenského letectva, poslední kusy tohoto letounu sloužily v letectvu Jugoslávie do roku 1952, Finska do roku 1954 a Španělska až do roku 1967. Bf-109 byl v průběhu války mnohokrát modernizován, i když poslední modernizace, počínaje verzí G, přinesly sice větší výkony, lepší výzbroj a zvýšení doletu, avšak současně významně zhoršily obratnost letounu a letové vlastnosti vůbec. Messerschmitt 109 postupně zastarával. Jestliže na počátku války to byl letoun, který se mohl srovnávat s tím nejlepším, co vyráběli přední výrobci letadel, zejména v druhé polovině války již zaostával za modernějšími stroji, které postupně ovládly válečné nebe v Evropě, ať již to byly britské stroje Hawker Tempest, americký Mustang, nebo sovětské Lavočkiny a Jaky. Současně mu i v Německu vyrostla zdatná a modernější konkurence ve stíhačce Focke Wulf 190. Bf-109 byl využíván v řadě bojových rolí. Především jako záchytný stíhací letoun proti spojeneckým bombardérům. V této roli byl také nejúspěšnější a mezi bombardéry zejména amerického vojenského letectva, které nálety podnikaly během dne, rozséval zkázu a smrt. Méně úspěšný byl jako doprovodný stíhací letoun při náletech na Velkou Británii, kde mu vadil jeho malý dolet, který znamenal, že piloti Luftwaffe mohli útočit jen asi 15 minut a poté se museli vrátit, nechtěli-li nouzově přistávat kdesi po cestě do Německa či Francie, nebo dokonce na moři. Ke konci války navíc již Luftwaffe neměla zkušené piloty a poslední ránu německým stíhačům uštědřili spojenečtí piloti při marném pokusu Hitlera o zvrat ve válce na západní frontě operací Wacht am Rhein - Stráž na Rýně, pokusu o průlom v Ardenách. Messerschmitt Bf-110, Me-210 a jeho vylepšený následovník Me-410, byly letouny vzešlé z požadavku Říšského ministerstva letectví na těžké stíhací a bitevní stroje, které by mohly doprovázet na cestě bombardovací letouny Luftwaffe a současně plnit náročné bitevní úlohy, jako lehké, přesné bombardování, a podporu pozemních operací. Později, což nebylo původním záměrem, plnily i úkoly nočních stíhačů. Goering pro tyto těžce vyzbrojené a výkonné stroje vybral označení Kampfzerstoerer, tedy bojový ničitel, ale v pozdější době, jak se měnilo jejich využití, byly letouny Bf-110 označovány jako noční stíhačky, zatímco Me-210 a 410 si podržely označení Zerstoerer. Messerschmitt Bf-110 byl vyvíjen od roku 1934 a již v roce 1937 byl zařazen do výzbroje. První série měly jen málo výkonné motory a v důsledku toho nedostatečný bojový výkon. Zejména v Bitvě o Anglii, kde byl ovšem Bf-110 používán k úkolům, pro které nebyl vyvinut, získal nedobrou pověst. Měl být proto nahrazen novým letounem Messerschmitt Me-210. Ten odstartoval k prvním bojovým letům v roce 1941 a zanedlouho byla jeho výroba zastavena pro naprostou nezpůsobilost letounu k úkolům, pro které byl určen a navíc pro nebezpečné chování při letu. Po náročném přepracování draku, křídel a ocasních ploch, na kterém spolupracovali odborníci maďarských leteckých závodů, byla v roce 1942 výroba obnovena a typ byl, s novými výkonnými motory Daimler Benz DB-603 přeznačen na Me-410 a nazván Hornisse - Sršeň, což nebylo v Luftwaffe příliš obvyklé. Nikdy se však nejednalo o příliš kvalitní letoun, jeho letové vlastnosti byly nejvýše průměrné. Neúspěch letounu Me-210 dal nový impuls vývoji a výrobě Messerschmittu Bf-110. Z toho se stal nakonec velmi kvalitní a úspěšný stroj, s vynikajícími letovými vlastnostmi, užívaný ponejvíce jako noční stíhač. Messerschmitt Bf-110 skončil svoji bojovou kariéru v poslední dny války. Poslední letouny bojovaly ještě v Bitvě o Berlín. Bylo jich vyrobeno více než 6000 kusů, čtyřikrát více, než jejich potenciálního pokračovatele, stroje Me-210410. Nejúspěšnější německý noční stíhač Heinz-Wolfgang Schnaufer dosáhl svých 121 nočních sestřelů právě na stroji Bf-110. Messerchmitty 410 byly z bojových operací stahovány od podzimu roku 1944 a dále sloužily jako průzkumné letouny a bojů se zúčastnily již jen víceméně náhodně. Celkem bylo Messerschmittů Me 210 a 410 vyrobeno něco málo přes 1500 kusů.